Rozhovor se Stanislavem Gabrielem

Benefičním vánočním koncertem v úterý 25.12. pomůžete hradišťskému středisku CESTA – Diakonie ČCE a Oblastní charitě UH… Co vás k tomu vede?

Pomáhat druhým by mělo být přirozené. Myslím, že většina z nás se k tomu „odhodlá“ jedině v době vánočních svátků a nebo v okamžiku, kdy dojde k nějaké velké tragedii, která pohne naším svědomím. Lidí, kteří naši pomoc potřebují, je kolem nás mnoho a my si to už téměř neuvědomujeme. V každodenní kakofonii reklam a zbytečných hloupostí nevnímáme podstatné nerozeznáváme potřebné.

Kdy a z čího popudu tato tradice vznikla? (A jak se rok od roku vyvíjí?)

Přesný rok už si nevzpomínám, myslím však, že to bylo roku 1997. Charitativní podtext této akci vtiskl náš otec Stanislav Gabriel starší a my jsme se s jeho nápadem ztotožnili. Pro větší pestrost jsme se rozhodli přizvat na každý vánoční koncert nějakého hosta, a tak mohli naši posluchači slyšet třeba čistě instrumentální tělesa jako Graffovo kvarteto, Kvapilovo klarinetové kvarteto, nebo vynikající sólové výkony tenoristy Vladimíra Richtera a varhaníka Ivo Bartoše. Na našich koncertech už vystoupil třeba Svatý pluk, Cimbelín, Dobrý večer kvintet a další uskupení hudebníků, která se věnují jiným žánrům hudby.

Proč se k této tradici rok co rok vracíte? Je to cosi jako vyšší poslání, chuť pomáhat?

Důvodem je směsice pocitů a nálad, které se dostaví s příchodem Vánoc. Tak nějak to patří ke koloritu tohoto období. Vyšší poslání v tom nevidím, jak jsem už řekl, pomáhat druhým by mělo být samozřejmostí. Nezastírám, že jedním z klíčových momentů je také zavazující tradice, kterou jsme svými vánočními koncerty vytvořili.

Co jste si pro letošní koncert připravili za program (respektive za novinky)?

Vždy se snažíme obohatit repertoár o nové úpravy, takže kromě koled již známějších, máme letos připraveny čtyři nové úpravy od našeho houslisty Pavla Šafaříka.

Jak váš projekt obohatí spolupráce se sborem Svatopluk?

Těším se na ně. Spolupráci s velkým vokálním tělesem, to jsme ještě nedělali. Těším se také na jejich repertoár. Vánoční písně Adama Michny z Otradovic totiž k tomuto období neodmyslitelně patří.

Co bys v souvislosti s nedalekými vánočními svátky popřál všem, kdo se chystají na váš koncert, případně těm, jimž je vaše pomoc určena?

Klidné prožití vánočních svátků a do nastávajícího roku štěstí, zdraví a vnitřní pohodu.

autor: Adéla Kotková

a další rozhovor

Pokolikáté se tento benefiční koncert ve vašem podání koná?

Myslím, že po osmé, s jistotou to ale říci nemůžu.

Co jste si pro letošní koncert připravili?

Na vánočních koncertech se toho mnoho nového vymyslet nedá. Mně se pro tento rok jeví jako přínosné spojení cimbálové muziky a pěveckého sboru. Jsou to různé přístupy k uchopení hudby. Těším se, že si na konci koncertu se Svatoplukem budeme moci zahrát a zazpívat něco společně. Co se týká pouze nás, vždy se snažíme vložit do svého programu něco nového. Tentokrát to budou vánoční úpravy Pavla Šafaříka.

Jaké jiné aktivity máte coby CM přes vánoční svátky?

Každoročně pořádáme v domovských Babicích společně s folklorním souborem Kalina a dětským souborem Kalinka vánoční vystoupení. Tentokrát budeme mít i hosty, slovenský soubor Devín z Bratislavy. Kromě tradičního charitativního koncertu 25.12.2007, který se koná v 15.30 v kostele sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti, nás čeká ještě 26.12.2007 vystoupení v Petrově a ještě téhož dne večerní Štěpánská beseda u cimbálu s folklorním souborem Kunovjan.

Co Vás čeká v nejbližší době? Nějaké novinky?

Plánuji natáčení s mužským a ženským sborem z Kudlovic. Kapela by se měla do tohoto projektu také částečně zapojit, ale nebude to náš projekt. V tomto roce se budeme více věnovat hraní a doufám, že i koncertování. Další projekt pro kapelu na rok 2008 nechystám.

Kdybyste měli bilancovat, co považujete letos za tu nejlepší věc ve vaší práci?

Jsem rád, že se podařil další projekt – CD Z Uher do Moravy, které jsme v říjnu představili veřejnosti. To, že mám kolem sebe partu kamarádů, lidí ochotných pracovat, považuji za velké štěstí už dlouhou dobu.

autor: Zuzka Hofmanová