Recenze CD "Písně malované Slováckem - Na Derflanském poli.."

Začátkem listopadu byla v Babicích u Uherského Hradiště pokřtěna drobná publikace a CD Písně malované Slováckem, s podtitulem Na derflanském poli… Zásluhu na vydání této sympatické sbírky mají folklorista a organizátor Ing. Miloslav Hrdý (12.3.1946), který se v osmdesátých letech minulého století při svém putování krajem dostal v Uherském Hradišti-Sadech k zajímavé pozůstalosti Josefa Zbořila (1860, Kroměříž –1927, Staré Město) a Oldřich Vícha (20.5.1942), keramik, sochař, malíř a grafik, kreslíř a designér, který knížku doprovodil příznačnými ilustracemi. Součástí zpěvníčku je hudební pozvánka, profesionální nahrávka Cimbálové muziky Stanislava Gabriela na kompaktním disku, pořízená v nahrávacím studiu Českého rozhlasu Ostrava, za hudební režie Vladimíra Studničky a mistra zvuku Lubomíra Výrka. Důležitým krokem při realizaci každého obdobného počinu je role nakladatele, který by byl ochoten se na realizaci spolupodílet nejen finančně, ale zejména organizačně a manažersky. Tímto partnerem se stal RNDr. Jaromír Dostálek a společnost RIGID.

Strůjcem záslužné myšlenky je Miloslav Hrdý, který se od mládí věnuje živým projevům lidového umění na Uherskohradišťsku. Nejprve jako člen Slováckého souboru Dolina ve Starém Městě (1963–73), posléze byl u založení Souboru písní a tanců Lúčka v Kudlovicích (1975–86, 1989–91), a také Taneční skupiny při Cimbálové muzice Jaroslava Čecha v Uherském Hradišti (1980–85). Vedl také soubor Danaj ve Strážnici (1986–89), založil a po několik let byl ve vedení Folklórního studia Buchlovice (1992–99). Dnes je členem vedení Folklórní agentury Buchlov. Jeho aktivity jsou pestré. S jeho působením ve folklorních souborech souvisí celá řada zajímavých počinů. Léta spolupracuje s pořadateli regionálních národopisných slavností ve Vlčnově, Hluku nebo v Kyjově, aktivně se spolupodílí na přípravě Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Svou pozornost zaměřuje na originálně uchopené pořady, oslavující především zdejší víno a další životně důležité společníky ve spojení s písněmi a tanci daných národopisných regionů. M. Hrdý se během života nevěnoval jen vlastní pěvecké a taneční kariéře, přípravě vystoupení, práci na scénářích, organizační a režijní činnosti, ale cítil potřebu hledat a zaznamenávat ve výjimečném teritoriu jihovýchodní Moravy písně, tance a další slovesné projevy. Publikuje v regionálním tisku a v periodikách jako je Malovaný kraj, Národopisná revue, má na svém kontě sbírku písní o víně Pime, chlapci, pime víno… (1985). Jeho materiály se objevují v knihách věnovaných mikroregionu Buchlov, např. Okolo Buchlova (2003) nebo Moje Buchlovice (2005).

Při svých cestách za poznámím se M. Hrdý kolem roku 1980 vydal do Derfle, kde nalezl v pozůstalosti zdejšího učitele Josefa Zbořila soubor několika desítek písní a jejich dalších variant z této lokality. Pochopení našel hlavně u kantorovy dcery Milady, která mu písemnosti věnovala s tím, že nebude jiných závazků a dostatečnou úctou k práci jejího tatínka bude jednou vydání zpěvníčku. Pro aktivního zpěváka a tanečníka se tato náhoda stala malým zázrakem, díky němuž se v běhu času podle svých slov naučil písně prožívat a především jim naslouchat. O to víc jej zajímal i osud skromného venkovského učitele, o kterém bychom mohli letmo zmínit, že po absolutoriu učitelského ústavu působil krátce v Otrokovicích a Míkovicích. Natrvalo se však usadil v Derfli u Uherského Hradiště, dnešní části Uherského Hradiště, nazvané Sady. Zde působil celých čtyřicet let jako řídící učitel, varhaník, obecní tajemník a v neposlední řadě i místní doktor a obecní kronikář. Díky své rozsáhlé veřejně prospěšné práci dokonale poznal místní zvyky a navázal blízké vztahy se starousedlíky, které mu napomáhaly při sbírání rozsáhlého národopisného materiálu. Za zmínku jistě stojí to, že se právě J. Zbořil stal jedním z nejpilnějších přispěvovatelů v našem regionu oblíbeného sběratele Valeše Lísy, kantora v Otrokovicích. Do jeho sbírky Slovácké a lidové písně z Uherskohradišťska (Kroměříž, 1911, 1919) přispěl z celkového počtu tří stovek písní více jak třicet J. Zbořil. Přesto, že řadu písní najdeme v obměnách a variantách ve sbírkách Františka Sušila, Františka Bartoše, Jana Poláčka, právě Zbořilovým přičiněním byly zpřístupněny některé dosud nezaznamenané a nepublikované písně a písňové varianty ze Slovácka, především ze Suchova, Derfle, Veselí nad Moravou nebo Dolního Němčí.

Zapsané písně si uchovaly svůj osobitý charakter, nezaměnitelnou melodii a v textech něžnou poezii i zemitý humor, čímž si můžeme udělat představu o písňové tradici v Derfli té doby. Zprostředkovaně si tak po sto letech můžeme uvědomit, co si lidé na Hradišťsku tehdy zpívali, aniž bychom více a hlouběji pátrali po tom, odkud, za jakých okolností a kdo právě sem tu kterou píseň přinesl. Ostatně i jeden z kmotrů CD, starosta města Uherské Hradiště, ing. Libor Karásek z Derfle, vyjádřil při svém kmotrovském vinšování lístost nad tím, že musel přijít na začátku 21. století do Babic, aby zjistil, co se v jeho rodné Derfli zpívalo před sto lety.

Už kolem roku 1985 měl zpěvník s péčí tehdejšího Okresního kulturního střediska v Uherském Hradišti spatřit světlo světa jako metodická pomůcka na pomoc souborům našeho regionu. K vydání nedošlo. Jen náhodou se M. Hrdý s písničkami pochlubil před výtvarníkem Oldřichem Víchou z Kudlovské doliny, absolventem výtvarných oborů na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Cyrila Boudy, Rudolfa Semráda a Františka Zedníčka. Těžištěm jeho výtvarné tvorby je užitá a dekorativní keramika, včetně monumentálních realizací pro architekturu sochařské povahy. Intenzívně se však věnuje i kresbě. Námětově čerpá z niterných prožitků, které mu po douškách nabízí zdejší rodný kraj s mimořádně bohatými a dosud živými nebo znovu oživovanými folklorními tradicemi, přičemž tuto hlubokou inspiraci osobitě ztvárňuje do výrazově autentické a formálně současné podoby. Charakteristickým rysem umělcovy tvorby je nevtíravé humorné ladění kreslených příběhů, které se svou příjemnou jednoduchostí dotýkají také Písní malovaných Slováckem ve – milostných, svatebních, vojenských, žertovných, tanečních, baladických a jiných.

Pokud zrovna není čas na listování touto sbírkou, poslední strana knihy nabízí možnost vyndat z průsvitné přihrádky cédéčko a nechat se naladit prostřednictvím citlivé a neotřelé nahrávky patnácti vybraných písní v podání osobité Cimbálové muziky Stanislava Gabriela z Babic, která ve své tvorbě nenavazuje pouze na hudební odkaz minulých generací vynikajících lidových muzikantů regionu, ale překvapuje nezaměnitelným muzikantským projevem. Umělecký vedoucí a primáš muziky Stanislav Gabriel mladší, který písně vybral, autorsky upravil a uspořádal, se seznámil se Zbořilovými zápisy už před lety, ale až v roce 2006 se jimi začal vážně zabývat, kdy byla jeho muzika požádána o spolupráci na tomto projektu. Oslovily ho písně, které evokovaly i výběr vhodných zpěváckých interpretů. Z barevného sboru muziky ve složení: prim Stanislav Gabirel z Kudlovic, druhé housle Zbyněk Buchtík z Velehradu, cimbál Jan Smutný z Vnorov, klarinet Jiří Rohel z Velehradu, kontry Michal Buček z Uherského Hradiště a Igor Rokyta ze Starého Města, violoncello Tomáš Harnoš z Veselí nad Moravou, kontrabas a organizační vecoucí Tomáš Gabriel z Kudlovic, se v mužském sólovém pěvěckém partu představil nepřehlédnutelný Stanislav Gabriel s nezaměnitelně znělým projevem, poděděným po otci a živelný a pohodový Miroslav Blaha. V dívčích sólech tentokrát dostaly prostor mladé zpěvačky Klára Plaširybová a Terezie Habartová, které mají svou pěveckou kariéru teprve před sebou. V jejich podání znějí především poetické texty, harmonicky sladěné s citlivými melodiemi, poodhalující nejen vnímání a myšlení autora úprav, ale i celé muziky. Stanislav Gabriel se při výběru písní řídí mimo jiné také přirozeným citem, díky kterému vlastním hudebním vkladem citlivě dodává písním nový výraz, větší barevnost zvuku, evokující další melodie, které posluchači zůstávají v paměti a navozují v řadě případů i atmosféru nebo náladu dalšího rozměru, kterou lze spojit třeba s výročním zvykoslovím. V protikladu stojí písně, které jsou natolik zajímavé, že nepotřebují dalších příkras. Mezi písněmi se tak objevují písně známější, ale v nových variantách, a písničky nové, které budou zajisté nejen rády zpívány, ale budou provokovat k listování a objevování dalších ve zpěvníčku. Muzikantům a zpěvákům se opět podařilo vytvořit osobitý hudební obrázek, tentokrát z okolí Derfle, vedoucí k pozornému vnímání střídajících se barev hlasů a podmanivých tónů nástrojového obsazení. Za úvahu stojí zamyslet se nad dramaturgií celé nahrávky. Je to však věc subjektivní, neboť každý posluchač bude mít mezi písněmi tu více, tu méně oblíbenou a může vnímat skladbu písní po svém, navíc podle momentální nálady. Pokud chceme celý počin v kostce shrnout, všem zainteresovaným se podařilo zachránit zlomek folklorního materiálu Uherskohradišťska a vytvořit představu o písňové tradici v Derfli před sto lety. Tento malý přírůstek v pokladnici lidového umění jistě najde své uplatnění nejen v zájmové umělecké činnosti, ale především mezi všemi, kteří vnímají lidovou písničku jako společníka a milého průvodce na cestě životem.

Romana Habartová